Můj klasický režim probíhá plaváním 3-4x týdně, cvičení nohou a zadečku 2x týdně, do toho se snažím ujít během dne alespoň 10 km. Miluji být aktivní. Vyhovuje mi strava 3 větších jídel denně. Miluji zdravé jídlo, zdravé, vyvážené, dostatečné. Tu celkovou balanci kterou jsem si našla mezi pohybem a jídlem. Užívám si své vajíčka na sladko na snídani (po stopadesátý, recept je připnutý u mě na profilu), se všemi složkami potravin, superfoods, ovoce, jako další jídlo maso s bramborem a kopou zeleniny, k tomu zobnu pár kostiček hořké čokolády, na večeři si dám třeba rybičkovou pomazánku s žitným chlebíkem, do toho plno litrů čisté vody a čajů. Každý den je podobný, ale přesto jiný. Zajdu si také s přítelem ráda na hamburger, kebab, dám si ráda i to pivo nebo víno, ale neberu to jako  nějaký cheat, jak tomu všichni říkají. Jak jsem zmiňovala na Instagramu, zrovna u fotky burgeru: Takže ano, snědla jsem 200g libového 100% hovězího masa, nesnědla bulečku, ale snědla všechny hranolky. Proč to vlastně vůbec píšu, když někdy sním bulku celou, někdy půlku, je to o balanci, jak se cítím, na co mám chuť, co mi sedí, jak to chci já, byli jsme si před večeří zacvičit, a vůbec, co je komu co do toho? ❤ Miluji třeba i mamčinu svíčkovou, protože omáčku dělá 100% zeleninovou, bramborovy knedliky a libový kus hovězí svíčkové, vepřo knedlo zelo, kde je jen zelí, bramborový knedlík jen z brambor, vepřová kýta. Život není o rýži a kuřecím na vodě. Já to díky bohu před 2 lety zjistila.

A co vlastně dělám každý den na Instagramu, stories, psaním článků, na odepisováním v directu, na emailu? Motivuji ostatní, k pohybu, zdravému a aktivnímu životnímu stylu, walkingu, plavání, cvičení,.. také ponaučuji ze svých chyb, radím a pomáhám slečnám i chlapcům na cestě z anorexie, ve hledání sebe sama, sebelásce, chuti do života, užívání života a né přežívání, balanci, zlaté střední cestě, a troufnu si říct, že úspěšně, vaše děkovné zprávy jsou mým hnacím motorem. Denodenně odepíšu na desítky zpráv, emailů, miluji to, že by psycholog na dálku?, jen asi začínám chápat to, co mi říkají poslední dobou říká dost lidí v okolí. Myslíš ale i na sebe, nedáváš veškerý svůj klid, rady, sebe sama světu, zbyde i něco pro tebe? A jak jsem to zjistila? Mimochodem, pokud to nevíte, byla jsem zvolena jako Královna za Masarykovu univerzitu, děkuji za podporu. <3

5.3.

Úplně šíleně jsem zničila nohy, zadek a hlavně procvičila koleno! Zase větší ohyb o pár stupňů, juchůů, jak málo stačí ke štěstí. Selfíčko, snídaně, práce, úsměvy, walking, práce, walkingy, boží, úžasný den jako každý jiný.

6.3.

Seminář na 9:00 fuu, kdy jsem byla naposled ve škole, listopadu? Hlavně pak utíkat na studijní s omluvenkou, odůvodněnou rekonvalescencí po operaci a rehabilitace kolene. – Paráda, mám pro sebe pronajatou celou plaveckou dráhu, v Brně na Kraví hoře. Než došel kameraman, stihla jsem si zaplavat ještě asi 1000 m, během natáčení několik dalších desítek bazénů, desítky šipek do vody, vylézání z bazénu, protahování. Myslím, že to video bude opravdu pecka. Nasadím bundu, čepici, to bude dobrý, vlasy doschnout. Přesouváme se ven na další natáčení. Na několikátý pokus, se nám to konečně povede a totálně promrzlá se začínajícím kašlem, utíkám s kamarádkou na seminář, kde pracuji, zpracovávám komunikaci v kampani, odepisuji na své maily a ještě mrznu z venku. 15:00 – konečně se naobědvám – jablko a tyčinku? Míříme se nachystat se na večerní královskou párty, už jsem se trochu zbavila zimnice. Naloknuji si vlasy a 2 hodiny ležíme, tak moc se mi nechce. Ale jsem kočka. Ve 22:00 konečně vyrážíme. Nervy šílí. Opravdu mám stát na stage? Korunovace, projev, vítězná hra flip cup, vše probíhá nakonec skvěle. Panáka na kuráž prosím. Tancujeme, bavíme se, paříme,.. Snad 15 km v nohách. Ten večer bylo boží!

7.3.

Šíleně to uteklo, před 5h jsme to zabalili, padli do postele a usnuli. Asi za 2 hodiny jsem se probudila a přemýšlela nad uplynulou nocí. Než jsem se vyhrabala ven, bylo skoro 12h, došla jsem si pro kaiserku se šunkou, na seminář. Co 13h a Královská schůzka byla až v 18h. Co mám dělat? Další hodina mi odpadla, domů na 2 hodiny nepojedu. Půjdu si zaplavat. 1800 m. Koleno je zase jako znovuzrozený. Mě bylo super! Kaiserka se šunkou. Přečtení emailů s nutností osobního vyřízení, 3 schůzky, 4 telefonáty, desítky dalších mailů. 20 km v nohách. Začínám chodit pomaleji než obvykle. 1 hodina sezení v kavárně a koukání do blba. 18:00 konečně schůzka. Proboha co se děje, já přestávám cítit nohy, proč tak šíleně brní? Nakonec jsem přijela skoro před půlnocí domů, ještě jsem se musela vidět s Domčou. Šíleným způsobem mi cukají nohy. Ve vlaku jsem si přála usnout a probudit se tak za 100 let.

8.3.

Horečka 39°, svalová křeč po celém těle, třes celého těla, necítím nohy, kašel, spíše dušní a kašlání hlenů. Kde mám noťas, musím pracovat, odepsat na emaily a promyslet program přednášek (které mám pořádat?!). 14:00, asi bych měla něco sníst. Co to září z venku? Teplota polevila, musím jít na chvilku ven na sluníčko, aspoň trochu pro vitamín D. Práce, teplota, emaily, telefonáty. On je MDŽ? Dnešek je snad nekonečný.

9.3.

5:30 – vymrštím se z postele, vytáhnu špunty z uší, probudila mě šílená rána. Na zemi vidím hromadu střepů, bože mami děkuji, já bych to teď uklidit asi nezvládla. Usínám, v 9:00 mě spolu s horečkou, doškrabaným krkem a dávivým kašlem, probudí pošťák. Vytahuji noťas, práce, emaily, kašel, někdo zvoní – Domča s tulipány! …. 18:00 – Hokejový zápas přijde zahájit královna Masarykovy univerzity Aneta Synková. Úsměv, fotka, hodit puk, odcupitat k mantinelům. Fandím, směji se, je mi  fajn, když najednou křeč. Úplně šílená křeč do břicha. Nemůžu skoro dýchat, nemluvte na mě prosím. Dědi, zavez mě prosím za Domčou. Vydechnu, na minutku lehnu. A je to lepší. Mnohem. Díváme se na naše HIMYM, jsme spolu, konečně. Kromě toho, že mi bublá břicho a občas dostanu šílený záchvat kašle, je vše úžasné.

10.3.

Nechce se mi ani vylézt z postele, jak mi skvěle a užívám si to. Miluji ty naše rána. S příchodem domů zapínám noťas, do odpoledne se od práce, mailů a psaní neodtrhnu. Letěla jsem na záchod snad 100x, mám strach cokoliv sníst.  Zase totální křach břicha. Venku je ještě krásněji než včera, musím se jít naslunit, 10 minut prosím. Pak zkusím trošičku kuřecího s rýží. Dopadne to stejně. Co kdybych Domču překvapila pizzou? Sms od něj: Dal bych si dneska pizzu, klidně doma a můžeš udělat nějakou proteinovou. Jsme opravdu tak propojeni? Zvoní táta – růžička a oříšky. Úplně jsem zapomněla, že by mi dneska bylo zle. Ukuchtím pizzu, hodně šunky, žampionu, kukuřice a pro Domču i sýra. Zapínáme HIMYM, ládujeme se pizzou, je nám krásně. Ještě mě čeká masáž a ohýbáme a procvičujeme koleno.

11.3.

Fuuu, mě je zle. Vypnu a přejdu přes tenhle pocit a užiji si nádherné ráno, vždyť spolu takhle budeme zase za týden, vše je sluníčkové, krásné, nádherné. Po příjezdu domů, jak kdybych vypnula a celý den se mi chtělo spát. A bylo mi zle, bolela hlava, břicho, dusila jsem se kašlem, svírala mě bolest krku. Nevím, co sníst, kručí mí v žaludku, ale ze všeho je mi zle a nemám na nic chuť. Ovesná kaše to asi všechno zachrání. Přemýšlím nad tím, co dělám – je to odpočinek. Tyjo. Není to lenost, ale vážně odpočívání, které nemocné tělo vyžaduje. Tak moc bych chtěla jít na walking, procházku s nejdražším, plavat, rozhýbat koleno, na které mám pár týdnů, než začnou růst srůsty. Ale tělo je unavené, chce odpočívat. Chvilku jsem myslela, že se rozbrečím, je to snad proto, že vím, kolik toho mám na krku, kolik mě toho čeká a nemine a všechno co už prostě musím zvládnout a dotáhnout do konce, a to na 100%. Je to zvláštní, promlouvat online pro desítky tisíc lidí mi nevadí, ale teď pro několik lidí, z očí do očí, to je zase šílená výzva. 20:00 cítím se hrozně fajn. Tak příjemně unavená. Naplánovala jsem si 3 denní pobyt s Domčou mimo realitu, sice to nebude hned, ale mám se na co těšit. Ono to všechno dopadne skvěle. Hlavně když budu dělat to co dnes. Odpočívat. Musím se vyležet, ten kašel a bolest krku mě ničí. Stejně se těším na bazén. 22:00 jdu na chvilku ven, nadýchat se příjemného, teplého vzduchu a cítím jaro v kostech.

12.3.

Probudím se odpočatá, ale ještě to není ono. Za pár dní odpočinku se Aneto opravdu nevyléčíš. Kašel, který mi trhá plíce, chrapot. Podělaný zánět průdušek. Sakra, vždyť dneska jedu namlouvat text k videu. Celé dopoledne ležím se zábalem, pracuji, popíjím čaj, píšu tenhle článek. Cesta do Brna a zpět byla šílená, musela jsem to zvládnout, a také zvládla. Přiznávám, že se culím, když vidím v mobilu nachozených 6 km.

Nemoc pro mě je vždy něco šíleného, protože to furt srovnávám se svým úrazem před 2 lety a pak mě přijde, že tohle nic není, nebudu ze sebe dělat chudáčka a ležet, když „není důvod“. To jsem ležela, protože jsem nemohla chodit, nemohla, nešlo to na několik měsíců. Teď mám v hlavně asi to, že sice můžu pomalu vykašlávat plíce, mít teplotu větší než je na Slunci, ale furt můžu chodit, tak proč ležet. A kolik jsem už takových nemocí přešla, s tím že nic. Díkybohu, že jsem začala chápat, že vyležet se musí vše. Radši pár dní, než několik týdnů na antibiotikách. Uznávám, v tomhle směru jsem zlatou střední cestu našla asi až teď. Nechci dopustit žádnou angínu, zápal plic a přijít tak o vše, co mě čeká. A že čeká! Plesy, soutěže, večere, meetingy, semináře, párty, plno skvělých událostí. Které samozřejmě proložím plaváním a cvičením. Nejsem typ člověka, který by si  jen tak lehl během dne, četl si, nebo schrupl a odpočíval. Jen s přítelem vydržím se celé dopoledne válet v posteli. Pro mě (fyzický) odpočinek je to, že si sednu, napíšu článek, budu pracovat, tvořit, odepisovat, fotit. Psychický odpočinek pro mě je, když jsem s přítelem. Vždy mě to bude lákat a půjdu ven, na bazén, žiju tím, to součást mě, vybití energie, ale zároveň získání nové…. Teď ale vyležím, vypotím všechny ty špatnosti, bacily, načerpám energii, kterou jsem ztratila dlouhou nespavostí a budu o to zase namotivovanější, odhodlanější a silnější já. Jen v budoucnu budu muset obětovat trochu svých aktivit, na úkor toho, když bude potřeba jet na 100% v rámci mých povinností. Všechno to na 100% úplně nejde. Nebojím se toho co mě čeká, vím že to zvládnu, ať už koleno, škola či kralování, když to budu brát s klidem, rozumem, nadhledem, odpočinkem, nemůžu se dočkat až si zacvičím pořádně, zaplavu, splním a zvládnu vše!

A co vy? Jak probíhají vaše dny, co vás čeká a nemine, na co se těšíte? Jak se držíte, co vaše zdraví, podělte se! 🙂