HARMONIE A HORMONY

Nechci psát, že dnešek byl zlomový, jen byl jiný. Možná jsem si uvědomila některé věci, hlavně kvůli tomu, že mi „trochu hoří na paty“, co se jednoho problému týče. Asi jsem sama sobě něco nalhávala a myslela, že je vše v pořádku, ale nechci lhát sama sobě a ani vám. Myslím, že je čas si to přiznat, nezaleknout se toho, být silná a udělat maximum pro to, aby se vše bylo tak jak má. Ano, týká se to hormonálního problému (amenorea). HA jsem vysadila před pár měsíci (vyhovovalo mě to, ale věděla jsem, že to je akorát skrytí problémů, které mám), možná je zbytečné to příliš hrotit, ale když si uvědomím, že to nikdy vlastně nebylo v pořádku, je čas se nad tím zamyslet. Trochu těžko se to píše, je to dost osobní, ale věřím (nepočítám ty, kteří si to čtou, aby hledali věci, do kterých mohou rýpat či se radovat z mých problémů), že ti, kteří mě nějakou dobu sledují, ví co je mou denní náplní, vizí a jaká jsem, mě pochopí, vyslechnou, případně pomůžou či se ponaučí z mých chyb, případně snad že to bude vše v pořádku a budu moc poradit já vám, říct jak na to a budeme všichni v pořádku. Chystám o velký souhrn toho, co pro to dělám, to je to, o čem jsem psala, že chystám. Ať už bylinky, čaje, kosmetické přípravky, vitamíny, ajurvédské prášky, šťávy,…. Ale tohle vše bude nejspíše fungovat, až to dovolím hlavě.

Sama paní doktorka mi řekla, a já to také vám, že všechno je v hlavě. Když vím, a já vím, že něco ve mě nefunguje, sama se tak stresuji. Hrozně těžko se o tom píše, víte jaká jsem pozitivní, šťastná a usměvavá a také že jsem. Jenže je ve mně trochu jakási úzkost, která pramení z neklidu a nejistoty. Někdy je to stres ze všeho kolem, úkoly, škola, zkouškové, emaily, hádky… Vlastně si říkám, proč tohle všechno píšu, proč si třeba stěžuji, jsou to proti plno věcem totální banálnosti, jen to prostě v sobě nechci nějak dusit a také vidíte, že i já mám své problémy, i když jsem usměvavé sluníčko. Stále si hlavně říkám, že jsou mnohem vážnější věci.

Možná jsem se z toho chtěla jsem vypsat a svěřit, možná jsem až moc přecitlivělá, beru si všechno moc na sebe a řeším, kdo co ostatní o mě říkají a řeší, ale taková jsem. Prožívám přehnaně dobré, ale i ty špatné věci, slova a události.

Ale už to nechci řešit, hlavně se tím nechci trápit. Vím, že když si zaplavu, zacvičím, je to lepší, vlastně je to obrovské vysvobození, ale furt tam něco chybí. Hrozně moc mi pomohlo, když jsem dneska bosá tak jen tak bloumala parkem a městem, nešla jsem ani příliš rychle, jen dýchala. Začala jsem mnohem více věřit síle bylinek, denně je užívat (o tom tedy v dalším článku :), snažím se myslet na dech a zapojit do života meditaci a času s . Chci žít více v klidu, ani né v tom fyzickém, jako v tom vnitřním klidu. V souladu s přírodou, naslouchat jí, dýchat zhluboka, nemyslet na nic, být jen takový akční a empatický blázínek s harmonickým životem, pokorou a štěstím na srdci.
Hehe, možná zním šíleně, ale je to normální, že člověk má v 21 letech takové zamotané myšlenky, navíc, co se takového problému týče, nebo ne?

Jak jsem psala, největší vysvobození je pro mě pohyb, ale hlavně chvíle s přítelem, který mě někdy drží nad vodou a také samozřejmě vy (i když je toho na mě někdy moc, stejně jsem za to vděčná!) 🙂 Když mi bylo 16, já spadla do anorexie, neměla okolo sebe nikoho, protože všichni mě zavrhli, zní to hloupě, ale měla jsem jen Instagram a lidi v něm. Proto si také dovolím se takhle svěřit. Snad se zítra vyspím a ta melancholická nálada bude pryč.

Uuuf, tak jo, zahazuji ji hned, není čas ztrácet čas a dávat něčemu sbohem. Já sama pořád něco radím, tak je na čase to praktikovat i sama na sebe. Naučit se nezlomit, čelit tomu a dělat to hlavně pro sebe, své zdraví a to, co mi ovlivní zbytek života. Zatnula jsem zuby, když mi doktor řekl, že nebudu chodit, zatínám zuby i teď a budu na tom všem pracovat, snažit se být v klidu a nad věcí, hlavně vymanit ze svého okolí lidi, kteří mi berou energii, a akorát dávají to špatnou… Člověk musí v to co dělá věřit a já udělám vše pro to, aby to dopadlo tak jak já má.