TADY A TEĎ, MÉ ŠŤASTNÉ JÁ

Moc vás zdravím spolu s novým článkem, měla jsem poslední dobou hrozně moc myšlenek a nápadů, které mi nešly dát dohromady, ale konečně jsem to zvládla sepsat. Prvně vám děkuji za reakce na předchozí článek, opravdu mě to potěšilo a dojalo. Takže tedy, co se momentálně děje? Jsem už 3. měsícem na vysoké škole a je to pro mě trochu zvláštní. Dojíždím na semináře a přednášky jen 3x týdně, takže jsem zároveň student, přičemž mám stále dost času na to, co chci já, na svůj osobní rozvoj, Instagram a hlavně cvičení, plavání a walkingování. A za to jsem moc moc ráda!

Nemůžu ale říct, že by se mi život nezměnil. Přece jen mám školní povinnosti (docházka, rešerše, odevzdávání úkolů, učení..), a také se mi poslední dobou (zase) mám zase nový pohled na život, na svět, na všechno. Nevím jestli je to tím, že prvního prosince slavím dvacetje…ehm osmnáct 😀 (kéž by Aneto), ale než jsem stihla tuhle větu dopsat, zase jsem se do toho zamotala, pomalu ztratila z původní myšlenky a v hlavě to lítá tam a sem. Je to zvláštní rozpoložení, ale myslím, že v tomhle věku to mají všichni podobně. Nebo ne? Zároveň vím, co chci, ale přitom ještě nalézám nové věci, mám svoji zlatou střední cestu, ale v některých ohledech ji stále hledám, mám svoji balanci, ale stejně je člověk v něčem jednou dole a jednou nahoře.

Asi si uvědomuji, že už fakt dospívám, mám povinnosti, starosti, ale zároveň je ve mě ta malá střelená Aneta (a ta ve mně bude), v nějakých věcech se stávám rozumnější, ale v něčem šíleně tápu a jednám nerozvážně a zbrkle. Teď to nějak skloubit dohromady. Ale člověk se asi neustále hledá. Co se týče mých aktivit (cvičení, walking a plavání) to jsou mé „záležitosti“, bez kterých nemůžu být a říkám si, že když mám furt tolik elánů, energie a motivaci, tak proč sedět, odpočívat? Jo, to je asi takový můj problém. I když mi hodně lidí říká o odpočinku, že bych se neměla tolik přemáhat, občas se zastavit, já ale popravdě nedokáži vypnout. Je ve mně „něco“, co mě nenechá nic nedělat a já jsem za to i částečně ráda. Je ve mě asi jakýsi aktivní pud, co ve mně vzbudila anorexie, nebo je to spíš láska k pohybu, endorfiny, emoce, hyperaktivita? Samozřejmě že na mě dolehne takový ten „stop“, kdy fakt chvilku musím sednout, nic nedělat, ale zase vím, že pak půjdu na walking, plavat, něco vytvořím nebo tak. Ale popravdě, snažím se už několik let umět vypnout a odpočívat, třeba by mi to i prospělo, třeba se mi za pár (desítek) let podaří. Asi opravdu trpím hyperaktivitou. Zrovna, když píšu tenhle článek, jsem tak nestkutečně nadopovaná, jakmile jsem přijela plavání (dneska 1750 m – juchuu), už jsem se těšila, až vyrazím ven. A čím to je?

Vůbec mě totiž neovlivňuje počasí (když potkáte blázna, co utíká někde s deštníkem, nebo když vidíte několikrát týdně selfíčka z bazénu, z největší pravděpodobností to budu já) a ani mě neovlivňují moje emoce, situace, nálada. Pohyb se dá dělat za jakýchkoliv okolností. Když mi není hej, nedaří se, tak se pohybem „vybuším“ a je mi lépe, stejně, tak, když je mi skvěle a jsem namotivovaná, tak mám ještě více energie se do něčeho pustit a vím že z toho vytřískám maximum. Pohyb je má součást a věřím, že takovou cestu si dokáže najít každý (pokud ji teda už nemáte, takže chápete jak velká součást to je). Každý má svůj způsob vybití (běh, fitko, fotbal, jumping, jóga, workout), vy určitě víte co tím chci říct. A navíc, furt v sobě mám usídlený ten pocit, když mi pan doktor oznámil, že už nebudu nikdy chodit, natož sportovat, sakra, to je ještě větší chuť se zvednout  a užívat si pohybu! A také ty již zmiňované endorfiny a ten příjemně zničující pocit po tréninku! Já se dokáži si přitom svém „vybušení“ energie hrozně moc „duševně odpočinout“, nic neřešit, jsem to jen já a mé tělo. Je to vlastně je to má forma relaxace a odregování.

A víte, co mi taky dává energii? VY! Když napíšete, jak vám dokáži rozradostnit den, tím jak se neustále usmívám, předat radost, motivaci, to že mi napíšete že jste šli díky mě na walking, začali plavat, cvičit a nedej bože že jsem třeba vzor nebo že jsem slečně pomohla se dostat z anorexie, že vás psychicky a motivačně podpořím, tak to je pro mě sakra neskutečná síla! Asi je to takové vzájemné předávání energie a radosti, ale to je super ne?  Co se týče toho úsměvu, je to moje největší součást, vlastně se směji asi permanentně (doma mi říkají Piškot), protože, proč se nesmát? Vždyť je život nádherný, a když se to naučíte vidět, věřte, že se také budete pořád smát. I když jsem na tom byla špatně (ať už to je 40 kg, nebo věta, že nikdy nebudete chodit), teď už to není, je to zamnou a pryč, pryč!

A také moc dobře vím, že je nespočet lidí, co je na tom mnohem hůře a mají to milionkrát v životě náročnější a těžší než já. Takže asi chápete jak moc velký je můj vděk a upřímné štěstí. Jsem zdravá, bydlím s milovanou rodinou, mám kolem sebe super lidi, přítele, studuji, nic mi nechybí…nepotřebuji k životu luxus, bydlet ve vile (jsem šťastná i v bytu 2+1, pokojíčku 2,5 x 4 metry, jo a vlastně nemám ani v pokoji okno :D), jezdit s nejdražším autem (ve vlaku je to stejně pohodlnější a když to jde, tak chodím všude pěšky), nosit kabelky a šperky za desetitisíce… Já mám popravdě největší radost, když si seženu super věc ve výprodeji nebo sekáči ;). A ještě mnohem větší, když svůj čas trávím s milovanými lidmi. Děkuji Terezce a Gábince, slečny, kterým můžu vždy zavolat a obrátit se na ně (ony ví). Nejcenější věci jsou stejně ty, které si nemůžete koupit. A to je láska (myslím tím opravdová) a zdraví.

Párkrát jsem se na Instagramu zmínila o tom, že mám problémy s trávením, abych popravdě řekla, někdy se toho na mě nahromadí hodně moc, jsem za to na jednu stranu hrozně ráda, ale někdy to všechno vyřešit, vymyslet, zvládnout, zabere trochu víc nervů a úsilí a navíc, jsem taková osůbka, co si bere všechno moc k srdci a nějaká špatná, nemilá až zpráva mě dost ovlivní. Chvilku to ve mně sedí, ale umím si během pár dní říci, no a co, proč by mě to mělo trápit. Hlavně se řídím tím, neřešit to, co se stalo, protože to už nemůžu ovlivnit a změnit, a také se netrápím a nestresuji se tím, co bude, protože když to nedokáži ovlivnit, tak nemá cenu se tím zatěžovat. Samozřejmě, když je to něco, co dokáži změnit a ovlivnit, tak pro to udělám vše, ale člověk si taký musí uvědomit, co mu za tu energii stojí. Já vím, že pro mě je prioritou si budovat vztah s přítelem, být úspěšná na škole a stále sdílet energii, rozvíjet svůj web, úsměv na Instagramu a pomáhat všem, co mě to požádají.

Navíc poslední dobou opravdu koukám do mobilu, a dá se říct, že během týdne je to má závislost a trávím na něm hooodně času, já nedokáži prostě nesdílet své pocity, neodepisovat…a tak. Ano, žiju hodně tím Instagramem. Jen tedy o víkend ten mobil omezuji (většinou) a také když jsem s přítelem. A také se pomalu učím plánovat své věci a úkoly, které chci splnit a doufám že mi to vydrží (alespoň 2 články a 1 kniha týdně)!

Nenávazně navážu na jídlo, stále jím větší 3-4 jídla denně, protože mi to tak „vychází a vyhovuje“. A také jsem se těšila, že až budu chodit do školy, napíšu vám svůj týdenní rozpis, ale žádný přesně daný nemám. Stejné jsou vždy akorát pondělky, zbytek týdne se vyvíjí sám.

V pondělí, vylezu z postele kolem půl 9 (protože vždy zvoní pošťák, vzhůru jsem už od 7), převleču se, protáhnu, a od 9 do 10 cvičím, kolem půl 11 si dám první jídlo (vajíčka na sladko mě už omrzely, takže teď si dávám jogurt s milionem věci (musli, oříšky, ovoce, superfoods,..), udělám vše co je potřeba, Instagram, nakoupím, emaily, dám si oběd (většinou maminka uvaří nějaké maso s přílohou a já to „dokončím“ oříškovo-čokoládovým máslem (protože ty fakt miluji) a fičím na vlak a jedu do školy, kde mám sice nepovinnou přednášku, ale docela mě baví a ke zkoušce ty informace budu potřebovat. A také se navečer vidím s přítelem, zajdeme si na véču, skleničku, džbánek..  a jedu večer domů. To dodělám potřebné, čtu si a kolem 12 jdu spát.

Zbytek týdne probíhá podle toho, jaké jsou události, škola apod. Jak jsem zmiňovala, přednášku mám v pondělí a kromě toho mám v lichý týden v úterý seminář ráno a v sudý odpoledne. A ve čtvrtek večer mám předmět Digitální marketing a PR (což je největší důvod toho, proč jsem na tom oboru, na kterém jsem). Minimálně 3x týdně (ano nakonec to třikrát týdně jde, juch), zajdu plavat na bazén, ať už do Boskovic nebo do Brna do Lužánek (většinou středa, pátek, neděle) a 2x týdně cvičím nohy (pondělí, čtvrtek). Vždy, když mám volný čas, tak určitě víte, protože vám tím spamuji stories, že walkinguji, peču, odepisuji na emaily, v directu, pomáhám doma, venčím pejska, často jezdím do Prahy, řeším Instagram,…a tak vše různě co se naskytne. Víkendy určitě nelením, vlastně probíhají úplně stejně jak všední den, jen s tím rozdílem, že jsem s přítelem a večer si dám ráda víno. A také si přispím.

Také se mi teď naskytl nespočet příležitostí, například minulý víkend jsem byla natáčet v Praze v rámci cvičeního programu FitFab (který bude úplně topový, cvičili jsme na živou hudbu a bude to fakt pecka, brzy se to dozvíte), vyvíjí se a plánuje celkově plno věcí, o které se s vámi podělím, až budou více než jasné.

Momentálně je pro mě největším booom šíleným šokem to, že jsem se se svým blogem dostala do TOP 10 v Cosmo objevu roku. Což je pro mě jako úplného blogerského nováčka ne-u-vě-ři-tel-né! Moc vám děkuji za podporu! Teď probíhá finální hlasování (kdyby jste mě chtěli podpořit, zde je odkaz), ale už to, být v TOP 10, mi dodalo uvěřitelnou motivaci, energii, odhodlání a hlavně vím, že to co dělám, má pro někoho smysl! Takže pojedu se svým přítelem na slavnostní gala večer do Prahy do hotelu Hilton ( :O :O ), které bude živě vysíláno na stanici Óčko a poté nás čeká after párty ( :O ).  Mám z toho neskutečnou radost, doteď tomu nevěřím, ale na druhou stranu si to vůbec nedokáži představit, jak to bude probíhat, co na sebe, opravdu jsem na takové akce nebyla a mám strach že něco pokazím, no prostě chápejte (já 20 letý trdlo z Moravy, pro který je taková příležitost snad to největší, co jsem kdy zažila a pokud neomdlím, nebo o něco nezakopnu a nespadnu, jak je u mě zvykem, tak to snad dopadne dobře).

Vlastně původní článek měl být konkrétně o tom, co během dne jím, ale já jsem znamením střelec, tak mě to snad omlouvá, že je to takový současný random článek, co se momentálně děje a odehrává jak v mé hlavě, tak v mém světě. Měla jsem potřebu se vypsat ze své nálady, situace, sdílet to s vámi.

Určitě budu ráda, když mi napíšete, co by jste si ode mě rádi přečetli, jestli by se vám líbil článek o tom jídle, napadlo mě i jak na „lepší Instagram“, jak upravuji fotky, mé oblíbené kosmetické produkty, Vánoční tipy, co ráda čtu, recepty, článek o hubnutí, nabírání, je toho tolik, já se chci řídit tím, co by se líbilo Vám. Děkuji za odpovědi a přeji vše nejlepší, nejsportovnější, nejaktivnější a hlavně nejusměvavější.