• Aneta Synková

NESROVNÁVEJTE SE

Známe to asi všichni. Jé ona má tak krásné vlasy. Podívej se na její nohy. Achjo, ten její barák a auto. Ona má dokonalou postavu, já jsem proti ní jako hroch. To jí stačí jen jablko na snídani a salát na oběd? Ona má 3 tituly? Dostala povýšení? Jak to, že má tak skvělou postavu, když pořád tolik jí. Já mám proti ní strašně tlusté břicho a ruce a to skoro nejím. Moje pleť je oproti její otřesná. Pořád si fotí dorty a je přitom tam hubená. Kde bere ten čas na cvičení po práci, to není unavená? Ona pořád cestuje. Má dokonalý vztah. Kéž bych měla tolik času, kéž bych tak vypadala, kéž bych měla takovou vůli, kéž bych byla jako ona. STOP IT!


Jak často takové či podobné věty používáte? Já tohle řešila a trápila se tím hrozně dlouho. Dá se říct, že mě to dostalo až k anorexii a neskutečnou nespokojeností s mojí postavou i životem. Vždy jsem viděla v každém něco lepšího než ve mě. Jenže jsem si časem něco uvědomila. Nevím totiž co se za tím vším krásným a dokonalým, co vidím já, skrývá. Vidím jen to chlubivé, vyplývající napovrch, je to jak ledovec. 90% důležitého na čem to celé stojí, to co nevidíme, to je pod hladinou ale ta pyšnící špička nad hladinou je sice jen 10%, ale je vidět nejvíce. Napadlo vás tohle někde? Co se za tím vším co vidíme doopravdy skrývá? Netrápím se a nesrovnávám zbytečně?

Zkusím uvést jeden příklad na sobě. Dostávám denně zprávy, kde beru tolik energie, že mám čas na plavání, cvičení, blog, Instagram, školu, jezdit do Prahy a do toho ještě vůbec nespat. Je to tím, že mám hotové zkouškové, takže mám na to vše více času. Hlavně to všechno chci stíhat. Na semestr mám navolené předměty na 2 dny, ale vždy si stihnu před výukou vždy zaplavat nebo zacvičit. Prostě si to vždy rozplánuji tak abych to stihla. Oželím něco jiného, přivstanu si, jen abych ten svůj pohyb stíhala. Chápu, že na medicíně, chemii a plno dalších školách či při práci tohle vše stíhat úplně nejde, ale také jsem si vybrala takovou školu, která mě baví a předá mi nové věci a zároveň měla čas na své mimoškolní a pracovní činnosti. A ty další desítky aktivit? Protože chci, baví mě to, baví mě předávat něco lidem, být produktivní. Je to také hodně otázka vůle – hlavně ten pohyb. Samozřejmě, že to takhle nebude vždy, ale vždy se budu snažit myslet na své aktivity – ale o rozplánování času příště.

Můžete se rozhodnout, kým chcete být, co chcete dělat, co všechno chcete mít. Můžete být sebevědomí, sebejistí a odvážní. Můžete být mimořádně optimistickým člověkem se skvělým sebehodnocením, který má ve svých rukách kontrolu nad svým životem. To vše záleží jen na vás. J. L. Valentine

Projíždíte Instagram a vidíte fotky štíhlounké slečny s dortíkem. Co to tedy může znamenat? Že hodně cvičí a nějaký dortík se tam ztratí, nebo že se stravuje striktně zdravě a občas si dopřeje, či celý den nic jiného než kromě toho dortíku nejedla, nebo snad že ho třeba nejedla vůbec? Dozvíte se tohle? Většinou ne. Spíše se trápíte tím, že jí dorty a je štíhlá.

Další případ sebe srovnávání. Ať už je to někdo ve vašem životě, nebo na sociálních sítích, někdo kdo má šťastný život, manžela, rodinu, barák, auto, a je to opravdu vše? Jak můžete vědět, jestli jsou opravdu šťastní, mají ve vztahu věrnost, lásku a co vše za tím stojí? Nebo kolegyně, která dostala povýšení, je úspěšná, buduje si kariéru. Ale jak víte, že není psychicky na dně, sedřená a hrozne by si přála mít děti, ale třeba nemůže?


A to každodenní srovnávání postavy. Když vidíte hubenou slečnu, tak je možné, že si řeknete zase to své: Achjo, já jsem jak hroch. Ale jak můžete vědět, proč je tak hubená? Třeba je nemocná, jí hodně málo, radši si dá místo jídla cigaretu, a nebo má během dne 10x větší výdej než příjem a rychlý metabolismus. Pokud ale vidíte slečnu, která má vypracované tělo. Na to je jediná odpověď. Ta daná osoba na sobě, prostě maká. Jí zdravě, vyváženě, dostatečně, cvičí, nesedí na zadku. A zde nemá cenu se srovnávat a litovat, raději začněte s tím, co dělá ona.

A co ta další kočka na Instagramu, co má nádherné dlouhé vlasy? Možná má ty vlasy prodloužené, možná ne. Když se jí zeptáte, jak můžete vědět, že vám řekne pravdu? A snad nemusím ani komentovat fotky, kde brečíte nad dokonalou pletí, protože možností makeupů a hlavně různých programů na úpravy jsou snad nekonečné.


Mohla bych zde sepsat tisíce dalších případ, ale doufám, že jste mě už pochopili. Nikdy prostě nevíte, a většinou to ani nezjistíte, co se za tím vším, s čím se srovnáváte a nedejbože máte komplexy, skrývá. To ví jen on/ona, mají to ve svém vědomí, nevědomí, svědomí? Vy se tím hlavně netrapte, neřešte to. Pokud jste nespokojení se svým tělem, tak to nevyřešíte jinak, než pro to začněte něco dělat. Nesrovnávejte své schopnosti a vědomosti, radši si je rovnou sami zlepšete a začněte studovat. A ty vlasy? Zaměřte se na výživu, masky, životosprávu. Pokud jste s něčím nespokojení, a jde to, což většinou jde, tak to napravte. Abych to řekla upřímně, brečením nezhubnete, nebo naopak nenaberete, nedostanete povýšení, neuděláte si školu, kariéru, nezlepšíte zdraví, kondici. Ale hlavně nikdy nesrovnávejte svůj život s nikým jiným. Nikdy.

Abych se dostala k tomu nejdůležitějšímu. Hlavně se zaměřte na sebe, na to co máte vy. Ahoj #sebelásko (ale nezapomeňte i na pevnou ruku nad sebou). Vy jste vy, já jsme já, každý jsme jiný, každý máme jiný život, jiné možnosti, myšlenky, příležitosti, nápady, osudy, jinou cestu, a tak to jde. Každý z nás je jedinečný a svým způsobem dokonalý. Snažte v tom svém životě najít to krásné a zjistíte, že toho máte mnohem více a větší důvod ke spokojenosti, než si jen dovedete představit. A věřte, že zdraví, rodina, láska jsou ty důležitější, to největší bohatství. Postava, kariéra, vzdělání,…také to je důležité, ale bez těch předchozích to nejde.

Nesrovnávejte, pracujte na tom, na čem jde a važte si toho co máte.

Každý má své „tak akorát“ na jiném stupni. Jsem hrozně šťastná, že odpadl takový ten trend vyhublosti s minimem tuku a maximálně vysekaného břicha, který tu zhruba před 3 lety byl, a teď se dostává do popředí zdravá sportovní ženskost, pohled na vlastní tělo se spokojeností, nadhledem, humorem, láskou! Takže opakuji, každý máme své „tak akorát“ na jiném stupni, každý jsme jiný somatotyp, každý vypadáme jinak, někdo jestli má někdo 50, či 80 kg, furt může vypadat skvěle. Ale hlavně se cítit spokojeně, šťastně, vybalancovaně. Šťastně. Má vize je taková, že když můžu, jsem zdravá, mám na to možnosti, tak pro si nejít zacvičit, zaběhat, zaplavat? (Furt ze mě mluví to, když mi doktor řekl, že nebudu chodit, ale asi to tak všechno mělo být). Není to o tom zaběhnout 20 km, ale začít třeba jen kilometrem, není to o tom uplavat 60, nebo 100 bazénů, ale vůbec na ten bazén zajít, a je na vás kolik zvládnete uplavat.

Mluvím za sebe, já se cítím spokojená, a vždycky ke spokojenosti budu potřebovat pohyb – sport, pocit vybití, zpocení, energie, endorfiny, nedovedu si představit jenom celý den sedět a nic nedělat. Miluji své zdravé, sportovní tělo, ale také se nestydím za nějaký ten tuk na těle (kolik jej můžu mít, 25%, není to fuk, hlavní je jak člověk vypadá?), vlastně jsem za to ráda, bez toho by mé tělo nefungovalo a já stejně jsem ve vyhublém vysekaném těle necítila spokojeně. Vím že nemám dokonalé bříško, ale umím si udělat srandu se svých faldíku, když sedím.

Ale hlavně - jsem ŽENA - funguji tak, můžu mít děti a nebudu si šlapat po štěstí jen proto, abych měla menší faldíček na břiše. Vážně mi to stojí za to si něco vyčítat? A navíc, já jsem fakt šťastná a spokojená. Fyzicky i psychicky. Je hodně důležité mít se ráda, ale zároveň na sobě také pracovat a zlepšovat se. A když člověk smutní nad tím, jak vypadá, říkám na rovinu, slzami to člověk nenapraví, je to o tom se překonat a zvednout zadek. Budu vždy holka, která bude chtít vypadat a cítit se co nejlépe, ale zároveň být i zdravá - hlavně zdravá. A také to tak chci a makám na tom. Já jsem akční typ, který miluje pohyb, už jen dávno nejsem závislý a střelený fitness magor, pohyb je se stal mojí nedělitelnou avšak přirozenou a udržitelnou součástí.


Podporuji a vždy budu názoru, že život je o balanci – jídlo, pohyb; nejde vůbec o to se denně mučit v posilovně a jíst saláty. Je to o tom, snažit se pohyb a sport přirozeně zakomponovat do svého životního stylu (i když chápu, že někdo to má opravdu těžké skloubit, ale chce to čas, přijít na to jak a ono to půjde), jíst přirozeně, rozumně, selským rozumem (jak já Moravsky říkám), snažit se jíst zdravě, občas si něco dopřát, ale nevyčítat si to. Mou hlavní vizí vždy bude prioritně zdravý životní styl. Miluji zdravé jídlo, chystám si ho denodenně, objednávám v restauraci, nakupuji, svého těla si vážím a pečuji o něj pohybem, stravou. Dám si cokoliv, co mám ráda, na co mám chuť, hamburger, pizzu, dort, zákusek, čokoládu, skleničku (až lftr) vína :D. Jak říkám, je to o balanci. Každý si k tomu musí najít svoji cestu. Každý má svůj postoj, pohled jak na to. Jak je známo, ideálně poměr 80% plnohodnotně, výživně, 20% "mlsavě". A tím 20% myslím, že si občas dopřejete zaslouženě nějakou tu sladkost, když na něco máte chuť, tak si to prostě dáte, ochutnáte na oslavě dort, na dovolené ochutnáte všechny příchutě zmrzlin, zajdete si na večeři s přítelem a nebudete se omezovat, neodmítnete večer při víně, takové to příležitostné příjemné dopřávání. Chápu, že každý má v životě jiné priority a zájmy, dost mě to koleno změnilo, takže když mám druhou šanci chodit, sportovat, běhat, plavat, cvičit, tak pro toho nevyužít! Chci se budovat své tělo, zdokonalovat se, ale hlavně se tak cítit spokojeně. Opakuji po sté slovo, vybalancovaně.

A v neposlední řadě, to, co se snažím nejvíce podporovat je POZITIVISMUS, ÚSMĚV, ŠTĚSTÍ, MOTIVACE, VDĚČNOST, SEBELÁSKA, SEBEJISTOTA, ODHODLÁNÍ, ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA, JÍT SI ZA SVÝM, POZITIVISMUS. O tomhle všem, se zmiňuji možná pořád dokola, ale vím, jak je důležité to připomínat. Stavět pozitivně k životu, okolí, k ostatním sobě samému, vidět krásu v malých drobnostech, užívat si všeho, být vděční za to co máme, zdraví, rodina, přátele, láska…Každý den je úžasná příležitost se do všeho opřít. Stačí chtít, i když je to někdy těžší, ale a když se chce, tak jde všechno. Taky jsem ráda, že vám toho pomocí svého webu můžu sdělovat více, kromě každodenních stories a příspěvků, i když to nějaký čas a práci zabere, můžu se rozepsat jako šílená a vím, že mé věty někdo přečte a něco si z toho vezme. To že mi přijde stovka emailů, zpráv, …. to mi dává fakt nejvíc, takže myslím že to snad má moje práce smysl. A také vím, jak se rozrůstá počet lidí, kteří šíří podobnou myšlenku jako já, což je fakt skvělý! Ještě jednou děkuji za tu možnost, kterou jsem díky vám prožila, zažila, získala. Děkuji.