• Aneta Synková

SCHLADMING DACHSTEIN

Říkám to pořád, spontánní a neplánované věci jsou nejlepší! A v roce 2019 jich bylo plno! V červnu jsem jela do rakouského Schladming Dachstein. Ve středu mi přišla nabídka, zda bych neměla zájem jet v rámci spolupráce na bloggerskou akci do oblasti Schladming-Dachstein a v sobotu se jelo. Vyjížděli jsme ráno z Prahy, ubytovali se v kouzelném 4*hotelu Annelies, kde jsme měli každý svoje apartmá – s kouzelným výhledem na hory. Už příjezd do oblasti Ramsau am Dachstein byl kouzelný, jelikož z obou stran byl nádherný výhled na Alpy. Po welcome drinku jsme vyrazili na procházku do okolí, všude je tak krásně, čisto. Povečeřli jsme restauraci Waldhäuslalm, s krásným výhledem na jezero, jsme ochutnali místní speciality, konkrétně jehněčí maso a dezerty – nevzpomenu si už na rakouské názvy, ale byl to borůvkový koláč, trhané palačinky a sladké knedlíčky. A jelikož jsme měli z večeře plno energie a chtěli si užít krásnou krajinu, domluvili jsme se já, Eliška a Jirka a vyrazili jsme večer na 6 km výběh. Uuuf.


Druhý den ráno jsem začala několika rychlými bazény a spěchala na snídani, která byla fakt něco! Kromě obrovského výběru ovoce, zeleniny, šunek, sýrů, pečiva, dezertů, jste si mohli nachystat jogurt plný superfoods jako matcha, různé semínka, oříšky, nebo si nalít na snídani prosecco - my udělali oboje! A my se konečně vypravili do našeho prvního cíle, na vůbec hlavní myšlenku celého výletu – ferraty. ! Ferraty, jak píšou v letáčku: strmá stěna, vysoká a vyzývající, na ferratě poznáte fascinující horu v nové dimenzi, jste zajištěni lany, skobami, ferratovým setem a helmou, poznáte zcela nové výhledy a otevřou se vám nepoznané horizonty. A přesně tak to je! „Lezení na ferratách s sebou přináší okouzlení horským sportem uprostřed strmých skalních stěn.“ V regionu Schladming – Dachstein jich je 22 (z toho v Ramsau am Dachstein). Zažít můžete ferraty pro děti a rodiny (Kali – nejlehčí, doporučuji pro úplně začátečníky, Kala a Kalo), nejdelší a nejstarší (v celých Alpách!) je superferrata – Anna-Johann-Dachstein. Ty nejkrásnější a nejklasičtější jsou Johann, Sky Walk nebo Irg. Ferraty mají různé obtížnosti – A = lehká, B = mírně obtížná, C = obtížná, D = velmi obtížná a E = extrémně obtížná. Ale opravdu pozor, nezapomeňte, že je potřeba mít sílu, dobrou kondici, rovnováhu, nebát se výšek. Vybavení na ferraty můžete mít své, nebo je samozřejmě možnost si vše půjčit. Ale v žádném případě nepodceňujte helmu!


My se vydali na ferratu Kala, ta je sice určená pro mládež, ale mě, jako začátečníkovi a pro první ferratovou zkušenost stačila bohatě. Stupeň úrovně je B/C, lezli jsme s horským průvodcem, 2000 m dlouhou ferratu, vysvětlit základní pojmy horolezectví, správnou techniku. Cestu jsem zvládla bez problémů, velkým zpestřením byl takový menši zipline, Flying-Fox, kdy jsme „přeletěli“ na druhou stranu a pokračovali dále. Vylezli jsme 149 výškových metrů, cílem byl vrchol hory Sattelbergv. Odměnou nám byl výborný oběd – ryba se zeleninou z místního jezera a my před sebou měli další cestu.


Dalším cílem bylo Bodamské jezero, které leží uprostřed regionu Schladming-Dachstein, už příchod a pohled na něj je neskutečná nádhera. V polovině cesty kolem jezera je výšlap k vodopádu, který stéká do jezera. Je to trochu náročnější cesta, ale stojí za to. Stíhali jsme toho opravdu hodně, dojeli jsme do restaurace u lyžařského střediska Reiteralmhütte, kde jsme povečeřeli obrovské šnícly, dostali jsme jako pozornost rundu schnapsů (panáků), nakoupili zásobu lahví vína a vydali se trasou směrem k dalšímu jezeru. Asi na hodinu jsme se zdrželi kvůli krávám – byly fakt kouzelné, fotogenické a vtipné. Celkově se mi hrozně líbilo, jak jsou všude po celém Rakousku pastviny, kde se volně pasou krávy – a jejich mlíčko chutná úplně jinak! Došli jsme k jezeru Spiegelsee, které je maximálně kouzelné! Podívejte na fotky! Fotili se, kochali výhledem, spolu s vínem, které jsme si přinesli (a samozřejmě zase odnesli).


Další den ráno, opět po vydatné snídani, jsme vyrazili na ferraty, tentokrát mezi soutěsku Silberkarklammm. Zde najdete tři cesty – „Hias“, „Rosina“ a „Sega“. My se vydali na Hias, která byla mnohem náročnější než ta první dětská a to rovnou obtížnost D. No co si budeme povídat, šáhla jsem si pěkně na dno. Je to 2 km dlouhá trasa, hned ze začátku údolí a celkem jsme překonali 500 výškových metrů! Začátek byl v pohodě, ale při jednom pohybu jsem to špatně odhadla, podklouzla mi noha a já sletěla dolů. Tedy, normální člověk by sletěl, zasekl by se samozřejmě po 3 m na závěsných, jistících popruzích, jenže já jsem letěla pár desítek centimetrů a zadkem jsem zasekla o železný stup ferraty a visela jsem chvíli hlavou dolů (achjo :-D) a nemohla se dostat zpět, protože jsem si doslova roztrhla legíny, zadek a nemohla jsem dále. Ale ZVLÁDLA jsem to! To bylo endorfinů! Byla jsem na sebe fakt pyšná. Avšak ponaučení na příští ferraty – pořádné, neklouzavé boty (ne běžecké Aneto) a hlavně – RUKAVICE, protože s nimi by to šlo mnohem lépe (nebyly náhodou v seznamu co si vzít s sebou, že?). Pokochali jsme se nádherným výhledem, když už jsme kvůli němu zdolali takovou cestu a došli k chatě Silberkarklamm Hüte, pro zaslouženou odměnu – talíř plný výborných sýrů, masa a uzenin a dostali jsme osvědčení „Gipfelstürmer“ (Dobyvatel vrcholů). Vraceli se krásnou cestou kolem vodopádů, údolím dolů.


Jelikož jsme každý den měli nabitý skvělými zážitky, vyrazili jsme na další – ledovec Dachstein. Na ten jsme vyjeli kabinovou lanovkou a ten výhled nahoře byl neuvěřitelný! Skvělým zážitkem byl Sky Walk, průchozí most nad skalami, ale i vyhlídka, „schody do nikam„, visutý most 400 metrů nad skalními stěnami. Prošli jsme také mrazivý ledový palác, kde byly vytesány do ledu hlavní atrakce různých států. Ale co nás zabavilo snad na několik hodin bylo focení havranů. Poslední den jsme brzy opustili hotel a vyrazili pěší túrou na vrchol Stoderzinken, kolem kostela Stoderkircherl, kde jsme také s kouzelným výhledem na Alpy snídali. Na vrcholu hory byly maximálně roztomilé a fotogenické ovečky. Posledním a za mě jedním z nejlepších zážitků výletu byla Lanová dráha Zipline Gröbming! Týýjo! To bylo boží zakončení! Dráha byla 2,5 km dlouhá, jelo se rychlostí 65-115 km/h za hodinu, 161 metrů nad zemí! Boží je, že vedou 4 kábly vedle sebe, takže jsme jeli všichni zároveň! Tohle určitě stojí za to!


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

MIAMI - USA

Objednávky mých služeb a jakékoliv dotazy směřujte prosím

do kontaktního formuláře. Pokud si nevíte rady s výběrem služby, moc ráda vám poradím.

Co nejdříve vás poté budu kontaktovat.

Česko, Beroun, Letovice, Blansko, Praha

Ztráta menstruace, amenorrhea, dámské problémy

© 2021 by Aneta Synková. Proudly created with IT support - Krayzlová