• Aneta Synková

Z ANOREXIE NEVEDE INSTINKTIVNÍ ALE MECHANICKÁ CESTA

Smířila jsem se tím, že celý svět zachránit nemůžu, ale vím, že mohu nějakým způsobem pomoci svými zkušenostmi. Denně mi chodí desítky zpráv dlouhé na několik stránek, ale opravdu se nedá takhle na dálku změnit celý váš přístup, smýšlení, životní styl, priority, protože to je vše potřeba, pokud se z anorexie chcete opravdu dostat. A navíc, sama vím, že i když člověk dychtí po nápravě, zjišťuje si všechny možnosti, rady, zkušenosti, si ale ve skutečnosti si nedovede přibrat jediné kilo. K uvědomění si musíte dojít vy sami, to se nikde nedočtete. Můžu být vaším rádcem, pomocnou rukou, stejně jako doktoři, terapeuti, ale ten největší krok je na vás. Ale jak budu v tomhle článku ještě připomínat, je potřeba, abyste na to nebyli sami. Minimálně to řešit s doktorkou, či jiným poradcem, mít nad sebou někoho, na koho se můžete obrátit a kdo vám bude pomáhat. Nejhorší je být v tom ztracen sám.


Nevěřím tomu, že je někdo šťastný v zajetí anorexie, i když vám to ze začátku tak může připadat. Hladovění, strach, výčitky, neklid, podrážděnost, uzavření sám do sebe od okolního světa, žádný sexuální apetit, jídlo ovládá váš život, neustálý pocit pláče, zimy, hlad, sebekontroly, potřeby se hýbat a cvičit, omezování se jen na to svoje a odříkávání, žádné akce, oslavy, dovolené, párty, protože byste si nemohli nic dát a máte svůj striktní, nalajnovaný režim, přes který nejede vlak, neustálé kontrolování v zrcadle, vážení, přesvědčování ostatních, lži,...... to není normální pro zdravý a spokojený život. A takhle nikdo žít nechceme.

A navíc to s sebou přináší důsledky jako porucha centrální nervové soustavy (zvýšená citlivost, podrážděnost, plačtivost, nespavost), suchá až praskající pokožka, oslabení a vypadávání vlasů, zpomalení funkce střev a pocit nafouklého břicha (zácpa), chudokrevnost, hypoglykemie, nízký krevní tlak, únava, slabost, nepravidelná menstruace až její ztráta (amenorrhea), srdeční potíže (arytmie), snížení činnosti pohlavního systému (snížení zájmu o sex), poruchy ledvin, odvápnění kostí, oslabení celkové obranyschopnosti organismu,…..a mnohem více. Takže jednoduše řečeno, není to vážně p*del a začněte s tím něco dělat!


Řeknu vám to takhle, anorexie, strach z nabírání, tloušťky, nespokojenost se svým tělem, neustálá sebekontrola nad svým tělem, vyhublost, která přináší uspokojení, hladovění, všechen tenhle totální bordel v hlavě si člověk dělá sám. Jsou to smyšlené pocity a strachy z věcí, které často neexistují a děláme si je ve své hlavě. Ano, spouštěčem jsou často vnější vlivy, ale tohle je teď váš úkol. Chce to čas, trpělivost, vytrvalost, měsíce, roky. Není to jen cesta nahoru, občas selžete, ale o to více se pak budete chtít zlepšit. Nikdo vás nemůže nutit, musíte chtít a začít vy. Ale co vám opravdu doporučuji, i když jsem s nemocí nebyla na léčení, věděla o mém problému alespoň doktorka. Minimálně s ní byste to měli řešit, je potřeba mít nad sebou takovou pomyslnou stopku a laťku, kterou vám nastaví. Pro mě to bylo právě to léčení, kterému jsem se za každou cenu chtěla vyhnout a právě to mě namotivovalo ke zlepšení.


Ale upřímně, chce to ze začátku hodně, hooodně, zatnout zuby, hodit na sebe bič a fuuu, slovo, které slyšet určitě nechcete, začít pořádně jíst! Nepůjde to ze dne na den, ale nemůžete se na zdravou váhu dostat minimálními porcemi, saláty, nízkokalorickými jídly,... Protože, když jste dlouhodobě v takové velké podvýživě, kdy vaše tělo hrozně strádá, máte stažený žaludek, nemůžete jen „poslouchat své tělo“, protože vaše tělo je teď navyklé na vyhublý režim, minimální příjem, přirozené stravovací instinkty a hlad jsou narušené.


Těmi se můžete řídit až později, až budete na té zdravé cestě, teď musíte začít jíst mechanicky, nehledě na své pocity. Velké, časté a kalorické porce. Jednoduše, nemůžete se řídit svým hladem, jelikož vaše tělo žádný nepociťuje a stačí mu málo, začátek léčby z anorexie bylo pro mě pocitově přejídání - ale ve výsledku to byly normální porce, na které moje tělo (a hlavně hlava a žaludek), nebyly zvyklý.


Neslo to s sebou nepříjemné pocity, ale já už sakra nechci být vyhublá a nemocná! Není možné vyléčit se z anorexie a nepřibrat! A zároveň není možné mít stále stejně nastavenou hlavu a myšlení nad jídlem a pohybem. Potřebujete doplnit kalorický deficit, ve kterém vaše tělo bylo dlouhou dobu a poté se projíst ke zdravé váze. Vím, že máte strach, že přiberete moc, že si poté nedokážete zdravou váhu udržet, ale to je teď to poslední co by vás mělo zajímat. Vy chcete přibrat. Takže žádné výčitky, myšlenky na hubnutí, omezování, šizení, chcete a musíte přibrat!

Vyléčit se také znamená změnit své jídelní návyky, přístup a přemýšlení o jídle, rozšířit potraviny, navýšit energetický příjem a najít poté rozumnou sebekontrolu v jídle, v pohybu, bez výčitek a přistupovat ke všemu zlatou střední cestou.

Začněte hned teď! Smiřte se s tím, že je to úplně něco jiného, než na co jste byli doposud zvyklí. Víte co je paradox při léčení nemocí? Lidé mají největší strach a blok v tom svoji nemoc opustit. Začala jsem postupně jíst až 5,6 porcí denně a nevynechávat ani jedno jediné jídlo. Věděla jsem, že, nemám hlad nebo chuť, ale tělo to prostě "násilně" potřebuje. Jak jsem psala, vaše tělo teď nemá instinkty a hlad jako normální zdravý člověk. Musíte prostě tělo navyknout na vyšší příjem. Ano, často to k tomu patří, že se cítíte přejedeni, nafouklí, plní, někdy až znechucení s odporem, to je úplně normální. Ale bez toho se za začátku nejspíše neobejdete. Ale tělo si postupně zvykalo a poté jsem začala mívat hlad. Byl to neuvěřitelně zvláštní pocit se takhle rozjíst, měla jsem výčitky, protože moje tělo toho vyžadovalo více a více. Upřímně to ze začátku bylo šílené, mít pořád hlad, jenom bych jedla a jedla, ale to jedině dobře – znamení, že tělo žádá to, co strádalo.


Hladu jsem se nebránila a jedla, jak tělo žádalo, rozjel se mi pěkně metabolismus, poté i normální potřeba hladu, začínala jsem poté poslouchat své potřeby, hlad, tělo. Nemyslete si, že budete týden jíst hodně a jste z toho venku. To nejdůležitější se odehrává ve vaší hlavě. Ze začátku je to hodně o psychice, přiznat si, že máte problém a chtít ho začít řešit, přenést se přes jídlo, které do sebe budete muset ze začátku opravdu tlačit a nepodléhat pocitům hubnutí, výčitkám a podobně. Je úplně normální, že třeba i nějaké kilo shodíte, protože přece jen tělo dostává neuvěřitelný šok, zrychluje se metabolismus, ale ono se to vše ustálí. Když začnete jíst, nenaberete během týdne 150 kg, jde to pomaličku, trvá to klidně měsíce, roky, ale tělo se s tím vypořádá a vy začnete zdravě nabírat.


Při první části léčby z anorexie nepočítejte svůj příjem v kalorických tabulkách, na internetu, nebo podle všemožných vzorců. Ty jsou nastavené pro lidi s normální váhou, normálním přístupem a stravou. Vy potřebujete opravdu z počátku velké množství příjmu jídla, doslova výkrmnou dietu. Já se z nejhoršího dostala až při zhruba 3000-4000 kcal denně. Nekecám. Ale je to individuální, v závislosti na vaší podváze, metabolismu, každý má jiný „nabírací“ příjem. Musela jsem příjem neustále navyšovat, protože až při takhle vysokém příjmu jsem začala teprve přibírat. Zní to šíleně, já vím, ale chcete se z toho přece dostat, ne?


Nejde o to se zaplácat buchtami, smaženým jídlem, rohlíky s máslem, pizzou, zmrzlinami apod. Ale jde o to nemít ze žádného jídla strach. Tak neudělejte chybu jako já, já se dostala z anorexie dostala sice díky příjmu (obrovského množství) zdravé stravy, ale poté jsem na další 2 roky spadla do dalšího začarovaného kruhu mezi jídlem a cvičením. Měla jsem sice zdravou váhu a jedla dostatečně, ale pouze své omezené potraviny, měla jsem strach ze všeho ostatního, opět jsem se uzavřela do sebe, což také není v pořádku. Nikdo vás nenutí jíst nezdravě, jde jen o to se naučit jíst vše. Nemít z toho strach, nemít jídla rozdělené na dovolené a zakázané. Cesta je být v "režimu myšlení", kdy si rádi zajdete s kamarádkami na pizzu, dát si buchtu od babičky, s přítelem zmrzlinu, když máte chuť na čokoládu, tak si ji dát, nebát si dát jídlo „mimo“ svůj čas, být spontánní. Stravovat se zdravě, výživně, ale nepřemýšlet nad tím, co jo, co ne, co můžu, nebo nemůžu. Klidně jezte jenom "zdravě", z potravin, které nemáte strach, ale ať je to pro vaše tělo dostatečné a věřím, že stejně jako já, se časem dostanete k tomu, že si dáte cokoliv. Jen říkám znovu, je to cesta dlouhá, ale stojí za to, za tu super balanc mezi jídlem a pohybem.


Zároveň zdůrazňuji, že je potřeba se naučit přijímat své tělo. Tělo, které nebude jen kost a kůže, ale tělo, které se mění. Mění se pro vaše zdraví, štěstí, lásku, spokojenost. Celý život nemůžeme být maličké holčičky. Jsme ženy. A podle toho se mění i naše tělo. Je to přirozené. Já sama hrozně dlouho nedokázala přijmou své boky, bříško, stehna, prsa, zadek, bála jsem se toho. Ale teď, je to něco, na co jsem pyšná, co je mou součástí, mého ženství, mého zdravého já.


Co rozhodně nedělat:

  • lhát. Nejhorší, co můžete udělat, že že budete lhát sobě, okolí, lidem, kteří vám chtějí pomoci. Nalhávala jsem sobě i ostatním tolik věcí, ale tudy cesta nevede.

  • nedívat se na to, co a kolik toho jí ostatní. Někdo si dá na oběd salát, nebo ho vůbec nestihne, ale tím se nemůžete vůbec ovlivňovat. Pro vaši léčbu je potřeba mnohem větší kalorický příjem než vrstevníků. Vy se chcete dostat z anorexie, ne oni.

  • na nic nevymlouvat, nevyhledávat důvody, proč se nemůžete najíst (čas, stres, škola, nemáte hlad či chuť), to jdete sami proti sobě.

  • nesnažit se tak ublížit druhým. To je docela paradox, co? Úplně ten pocit znám. Někdo vám z okolí ublíží, řekne něco zlého a jak se mu pomstíte? Tím, že ještě více zhubnete a budete je tím trápit, aby měli strach,.... ale ve výsledku takhle ubližujete jen druhým.

  • nepochybujte o sobě. Máte právo, na to mít krásný, šťastný, život. Nikdo není horší, nebo lepší a tahle nemoc z vás nedělá špatného člověka. Jenom prostě nemocného, je potřeba si to přiznat, nestydět se za to, ale jít vzhůru k lepšení.

  • nemít potřebu každé jídlo "vycvičit". Jíst je totiž úplně normální! Naše tělo jej potřebuje, i když je v klidu, pro funkci orgánů, hlavně mozku, srdíčka, dýchání, pro svaly,... jíst se musí, i když necvičíte. A pokud ano, je toho jídla potřeba přidat samozřejmě ještě více.

  • nahrazovat jídlo žvýkačkami, cigaretami, kávou, nápoji.

  • svaly nerostou ze vzduchu. Tak nedělejte chybu jako já, že budete cvičit s tím pocitem, že budete nabírat svaly, ale do toho hladovět, jste na omylu. Té potravy je potřeba právě ještě mnohem více, jak jsem zmiňovala, vůbec pro chod těla, nápravu extrémního deficitu a poté vůbec pro samotnou obnovu a růst svalů.

  • nedojídat se zeleninou, zaměřte se na kalorické potraviny.

  • neříkat si, že nemusíte teď řešit, že nemáte menstruaci atd. Řešit to musíte právě teď! Vím, že byste si to za pár let neodpustily, tak do berte také jako motivaci.

  • nenajíst se a hladovět, když i máte jídlo snězené, nebo jste jedli před chvílí. Pokud máte po jídle hlad, poslechněte ho, chcete přeci nabrat, ne hubnout.

  • nepanikařit z toho, že nestíháte jíst podle vašeho plánu. Nic se nestane, pokud jídlo sníte dříve či později.

  • nemyslet si, že se takhle "přejídat" budete muset celý život. Poté, co se dostanete na zdravou váhu se budete udržovat.

  • nenahrazovat jídlo nízkokalorickými náhražkami, jako zeleninové přílohy (cuketové nudle, květáková rýže, apod.)

  • není potřeba pohyb úplně vyřazovat, choďte na procházky, posilujte s vlastní váhou, ale rozhodně to nepřehánějte, kardio vyřaďte úplně a hlavně k tomu adekvátně jezte.

  • neberte ohled na poznámky ostatních, je pravděpodobné že uslyšíte věci jako: Ty jsi přibrala že? No konečně jíš jako člověk. Neberte to jako narážku, ani důvod jít zpět ve své cestě. Děláte to přeci kvůli sobě.

Z anorexie jsem našla cestu díky balanci a fitness cestě, cvičila jsem a jedla s tím, že přiberu, ale přiberu svaly. To mi pomohlo se mentálně dostat z toho nejhoršího, poté jsem však pochopila, že i ten tuk na těle je potřeba a nejde to bez něj. Až nakonec k tomu, že jídlo je úplně normální součástí, jen je to o tom, mít tu zlatou střední cestu, životní balanci mezi jídlem a pohybem.


Také jsem si uvědomila, že chci být zdravá žena, pro sebe, pro svého přítele, zdravá krása žena, plná života, co chce mít za pár let děti,.. a nedovedu si představit, že bych něčeho, kvůli téhle "vlastní hlouposti", musela litovat. Anorexie je nemoc, člověk neví, jak do ní vlastně spadne. Ale musí z ní co nejrychleji ven. Časem jsem došla i na ostatní potraviny, vždyť jsou přece také jenom jídlo a pustila si do svého života vše. Když jsem začala jíst, přestala se bát jídla, měla jsem po nějaké době strach, že naberu moc, tak jsem si držela pár měsíců příjem počítáním kalorií (poté 2500-3000 kcal), to abych měla jistotu, že jím dostatečně, protože jsem měla zase sklony k hubnutí (během léčby asi milionkrát). Tehdy jsem pochopila, že existuje něco, jako bazální metabolismus a já jedla hoooodně pod něj – i když jsem si myslela, že jím dost. A to mě postupně navedlo na moji současnou, přirozenou, intuitivní cestu a zdravý vztah k jídlu. Pochopila jsem, jak to funguje a dovolila jsem to svému tělu - netrápit se, ale být zdravé a spokojené. Stejně jako sama sobě.

Jezte zdravě, dostatečně, hýbejte se, milujte svůj život.

Plno dalších článků z rubriky o poruchách příjmu potravy naleznete zde.


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Objednávky mých služeb a jakékoliv dotazy směřujte prosím

do kontaktního formuláře. Pokud si nevíte rady s výběrem služby, moc ráda vám poradím.

Co nejdříve vás poté budu kontaktovat.

Česko, Beroun, Letovice, Blansko, Praha

Ztráta menstruace, amenorrhea, dámské problémy

© 2021 by Aneta Synková. Proudly created with IT support - Krayzlová